bugie.cz

Nagoya. Město na půli cesty mezi Tokiem na Osakou. Přesun do Nagoyi byl bez problémů, jenom jsme trochu měli problémek s nalezením našeho hostelu, ale i to se po chvíli vyřešilo. Po návratu z Fujisan jsme byli poněkud mrtvolní a tak jsme rovnou zalezli do postele. Když jsme se probudili, čekal nás krásný osmý den.

Z hostelu jsme vyrazili poměrně pozdě, nicméně to zas až tak nevadilo. Měli jsme v plánu zdolat Fuji, nejvyšší horu Japonska (výška 3776m). Pokud chceme vidět východ slunce na vrcholu, musíme na horu začít šplhat už večer.

„Hej, kluci, co děláme tady když slunce vychází za 5 minut?“ touhle větou začal náš sedmý den v Japonsku. Xsoftův budík prostě nebudil jak bylo v plánu a trochu jsme zapsali. Ve výšce tři a půl kilometru nad mořem. Od vrcholu nás dělilo asi 200 výškových metrů a do východu slunce 5 minut.

Navzdory tomu, že jsem nešel spát moc střízlivej (ale Sovi na tom byl o poznání hůř), vstávalo se mi docela pohodově. Po rychlé snídani jsme se rozhodovali, kam vyrazíme. Já a Sovi jsme chtěli využít možnost vykoupat se v moři, Trill a Xsoft radši vyrazili do města za zábavou.

Budíček v Inet kafe byl bez problémů, jenom se sbalit a vyrazit. Prvním úkolem bylo najít hostel, kde budeme následující noc. Ukázalo se, že neumíme moc číst japonské mapy a tak jsme bloudili docela dlouhou dobu napříč celou Fukuokou, než jsme se od někoho nechali odnavigovat k místu našeho dalšího bydlení.

Přečkat v meku 5 hodin bylo docela zajímavý. Jednak krom nás stejnej nápad měli další 2 nebo 3 japonci a hlavně tam byla WiFi. Čili jsme aspoň něco málo udělali. Z meka jsme odešli kolem šesté ráno s cílem najít nějaké cache. Nutno podotknout, že Japonsko není jenom země vycházejícího slunce ale hlavně země sakra rychle vycházejícího slunce. Přechod mezi temnou nocí a bílým dnem trval asi 10 minut.

Budíček v 7:30 byl docela fajn. Popravdě jsme vstávali o chvíli dřív, ale stejně jsme se z pokoje před půl osmou nedostali. Naštěstí jsme nebyli poslední, kdo přišel na snídani. Snídaně byla v japonském stylu, na stole jsme měli připraven talíř s nějakym těstovinovim salátem, zeleninou, párečky a vajíčkem. A hůlky. Na pití bylo mléko, džus, čaj nebo kafe. Osobně s hůlkama nemám zas tak velkej problém, najim se s nima relativně bez problémů. Když jsme se koukli na vedlejší stůl, tam nějaká partička japonců s hůlkama docela zápasila.

Přílet na Naritu byl podle plánu v 0810. Osobně jsem měl největší obavy z imigrační kontroly, ale ukázala se jako formalita. V letadle jsme částečně vyplnili imigrační dotazník, s jeho doplněním nám pak ochotně pomohla imigrační důstojnice. Další bod bylo celní prohlášení, se kterým nám opět pomohl tentokrát celník.

Byla jednou jedna koblihová party v čajovně v Praze.  A na této party jsem byl i já a hlavně tam byl Trill. I řekl Trill "Snipere, nechceš si v létě udělat výlet do Japonska?" a já řekl Ano. A teď už to bude jenom horší.Po krátké rešerši jsem zjistil, že Japonsko je velmi drahá země. Máme počítat na den 5 - 10 000 Jenů, což je asi 1 – 2 000,- Kč. Což je hodně, když člověku stačí v ČR na přežití tak dvě, tři stovky.   Ale holt není zbytí, musím si připravit větší hotovost.