bugie.cz

Japonsko 2009 – den druhý, „ostrovní“

Budíček v 7:30 byl docela fajn. Popravdě jsme vstávali o chvíli dřív, ale stejně jsme se z pokoje před půl osmou nedostali. Naštěstí jsme nebyli poslední, kdo přišel na snídani. Snídaně byla v japonském stylu, na stole jsme měli připraven talíř s nějakym těstovinovim salátem, zeleninou, párečky a vajíčkem. A hůlky. Na pití bylo mléko, džus, čaj nebo kafe. Osobně s hůlkama nemám zas tak velkej problém, najim se s nima relativně bez problémů. Když jsme se koukli na vedlejší stůl, tam nějaká partička japonců s hůlkama docela zápasila.

Po snídani jsme vyrazili na nádraží uložit batohy a hurá do města. Aspoň to byl plán, který tak moc nevyšel. Zkoušeli jsme chvíli najít volnou dostatečně velkou skřínku ale vše obsazeno. Tak jsme shodili batohy, Xsoft a Trill se vydali hledat další možnost půjčení SIMky a já se Sovim jsme hlídali, jestli se neuvolní nějaká skříňka. Asi po půl hodině se tak skutečně stalo, čili závod ke skřínce (krom nás o ní měl zájem ještě jeden Japonec) a rychle uložit věci.

Jelikož Xsoft zjistil, že všechny fotky, co fotil včera, jsou rozmazaný, šli jsme do další herny v naději, že uvidíme další arkády a teď je vyfotíme i nerozmazaně. Vybrali jsme si náhodně jednu poblíž nádraží, kterou Xsoft a Trill viděli při neúspěšném shánění SIMky. Arkády tam byli. A bylo jich hodně. Nejaká beatmania, PNM, guitar freak, drummania, DDR X a hlavně jubeat. Nová hudební hra, docela hodně zajímavá. Tak jsme testli. Udělali jsme pár zajímavých fotek a utratili pár set jenů.

Když jsme se dostatečně vyblbnuli, vyrazili jsme směrem k Matsušimě. Údajně jsou ostrůvky v Matsušimě jeden ze 3 nejznámějších pohledů z Japonska. Bohužel do Matsušimi nejede Shinkansen a museli jsme lokálkou. Lokálka v Japonsku vypadá dost podobně jako naše metro, akorát je trochu hezčí. Ono obecně je tu všechno trochu hezčí. Vlak vypadal, že jede ze Sendai do Matsušimi přímo, o to víc nás překvapilo, že jsme v půlce cesty museli přesedat na jinej a čekat asi 20 minut.

Po příjezdu do Matsušimi jsme si všimli jednak zálivu a pak hlavně zalesněnejch kopců. Příjde mi, že v Japonsku maj lesy na všech kopcích, co jsou k dispozici. Když se člověk zakouká do dálky vidí jenom a jenom zelený stromy nebo moře. Pořádně jsme se namazali opalovacím krémem a vydali se směrem do města.

Matsušima nezapře, že se jedná o přístavní město. Ve všech krámcích se prodávalo cokoliv z moře, počínaje chobotničkama, přes různý sepie, kraby, krevety až po ryby. Zatím jsme neměli odvahu nějakou mořskou potvoru ochutnat, snad jindy. Japonci se asi bojí tsunami a tak mají na chodníku nakreslenou evakuační cestu a informace co dělat. Naším cílem ale nebylo zdrhat před tsunami, nýbrž navštívit Zenový chrám Zuiganji. Podle průvodce je to jeden z nejstarších chrámů v Japonsku, postavený v 9. století, rekonstruovaný ve století 17. Je docela rozsáhlej a pěkně udělanej. Na stěnách v budovách malby, okrasný ornamenty a cedule zakazující focení.

Po návštěvě chrámu jsme se vydali na trajekt kolem ostrůvků. Nekoupili jsme si normální okružní jízdu ale přejezd z Matsušimi do Shiogami, což vedlejší město. Ostrůvky byly nádherný, ostatně uvidíte sami ve fotogalerii. A všude byli racci. Dokonce si člověk mohl asi za 150 jenů koupit speciální racčí krekry a tak si je přilákat.

Návrat do Sendai byl opět lokálkou, tentokrát ale už bez zastavení. Chtěli jsme se v noci vydat přímo do Fukuoky (město na úplně druhém konci Japonska, asi 1300km daleko) ale na to nám už nevyšli Shinkanseny. Oni jsou totiž tak dobře vymyšlený, že nejezděj nonstop, ale poslední shinkansen přijíždí na svojí konečnou přesně o půlnoci a další jede až v 6 ráno. Řekli jsme si teda, že se koukneme do národního parku Nikko hned zejtra a jeli jsme jenom do Utsunomie. Původní plán byl v Utsunomii přesednout ze shinkansenu na lokálku a jet přímo do Nikko, kde přespíme. Jelikož je Utsunomia od Sendai hodinu a půl Shinkansenem, rozhodli jsme se rovnou booknout hostel ve vlaku. A tam jsme také zjistili, že se nám nějak podařilo ztratit internet za 40000 jenů. Naposledy ho měl v Sendai Sovi a Trill, když jsme se s Xsoftem vydali naposled otestovat místní hernu. Jelikož internet je drahá sranda a hlavně docela důležitá, Sovi a Trill se na nejbližší stanici otočili a vrátili se do Sendai. Jak to u nich probíhalo si můžete přečíst na jejich blozích.

Já a Xsoft jsme dojeli do Utsunomie a rozhodli se hledat hostel k přespání. Což tak nějak jakože neprošlo, ono když jste v cizím městě v půl jedenáctý v noci a to ještě ve městě, o kterým plčej všichni průvodci, shání se volnej hotel těžko. Takže jsme nakonec našli nějakej Karaoke bar a v něm strávili část noci, druhou pak v meku kousek od nádraží.

Fotogalerie na facebooku