bugie.cz
Sniperův blog o věcech webových i newebových
Japonsko 2009 – Den šestý „Největší kravina našeho života, část 1.“
Z hostelu jsme vyrazili poměrně pozdě, nicméně to zas až tak nevadilo. Měli jsme v plánu zdolat Fuji, nejvyšší horu Japonska (výška 3776m). Pokud chceme vidět východ slunce na vrcholu, musíme na horu začít šplhat už večer.
Čili nejdřív poslední procházka po Fukuoce a hurá na shinkansen. Nejdřív pětihodinová cesta do Shizuoki (Fuji je až skoro u Tokia, čili zase přejezd cca. 900km) a potom čtvrt hodky lokálním shinkansenem (rychlosti a zastávky asi jako naše pendolíno) do Shin-fuji, městě pod Horou. Bohužel, shinkanseny jezdí velmi přesně a když jsme doběhli na přestupu o 10s později, mohli jsme mu už jenom zamávat. Získali jsme půl hodky v Shizuoce ale museli počkat na další spoj.
Do Shin-Fuji jsme dorazili asi hoďku po odjezdu posledního autobusu na pátou stanici, ze který se leze nahoru. No nic, máme teď dvě možnosti. Buďto si někde najdem ubytování a polezeme přes den nebo se na pátou stanici dopravíme taxíkem. Protože jsme nikde nenašli varování „Japonské taxíky sux“, rozhodli jsme se vyrazit do pátý stanice taxíkem. Po rozdělení ceny na nás 4 vyšel kupodivu levněji než autobus.
Popravdě, teď jsem rád, že jsme jeli večer a hora nebyla vidět. Kdybych ji viděl, asi bych prohlásil, že na to kašlu. Fuji je totiž KUREVSKY vysoká.
Do pátý stanice ve výšce 2 400 m.n.m. (shin-fuji je cca. 200 m.n.m) jsme dorazili kolem devátý večer a vydali se na vrchol. Než jsme došli do šestý stanice, byla jasná jedna věc. Jsme blbci, jsme blbci, jsme blbci, ta hora je výrazně vyšší než jsme mysleli. Po(s)tupně jsme se škrábali na vrchol, vzduch řídnul, teplota klesala, ceny naopak. Popisovat výstup nemá cenu, stačí říct, že každej výškovej metr byl znát. A to jako že hodně. Ani jeden z nás nejsme vůbec sportovci a tahle cesta byla hodne slušněj výkon.
V osmý stanici (asi 3500 m.n.m.) jsme zalezli do boudy a trochu se prospali.
Sdílet
