bugie.cz

Japonsko 2009 – Den sedmý „Největší kravina našeho života, část 2.“

„Hej, kluci, co děláme tady když slunce vychází za 5 minut?“ touhle větou začal náš sedmý den v Japonsku. Xsoftův budík prostě nebudil jak bylo v plánu a trochu jsme zapsali. Ve výšce tři a půl kilometru nad mořem. Od vrcholu nás dělilo asi 200 výškových metrů a do východu slunce 5 minut.

No co, tak prostě neuvidíme východ slunce nad kráterem Fujisan ale někde nad úbočím. Sice tim přijdeme o hlavní důvod šplhání ale nevadí. Pokusili jsme se dostat ještě co nejvýš, takže jsme východ slunce sledovali z výšky asi 3600 metrů. No, lepší než drátem do oka.

Podle fotek si můžete udělat obrázek, jak to na Fujisan vypadalo. Je to sopka, takže všude velmi, velmi drobivá hmota a prach. Výstup byl docela náročný, protože čím jsme byli výše, tím byla cesta strmější. Ale přežili jsme. Na vrcholu jsme se vyfotili se sloupem označujícím „Jo, tady jste fakt nahoře“ a pomalu se vydali směrem dolů.

Sestup trval asi 4 hodiny a byl pomalu náročnější než výstup. Jednak se pod nohama drolila hora, takže člověk co chvíli vyklepával horu z bot. Pak také slunce začalo nepříjemně přismahovat. Během sestupu jsem si pokecal s mnoha lidmi ve čtyřech jazycích (krom češtiny, japonštiny a angličtiny jsem byl nucen prohodit pár slov i francouzsky) a snažil se svůj pád z hory aspoň trochu řídit. Trill šel daleko přede mnou, Sovi a Xsoft daleko za mnou, čili jsem si mohl krásně užít sestup.

Dole v základní stanici jsem si vyrazil pamětní minci a provedl neplánovaný test změny tlaku, kdy jsem se chtěl napít z lahve, uzavřené v devátém stupni. Rozdíl nadmořských výšek přes 1000m byl znát a lahev byla krásně placatá. Další neplánovaný test byl na nádraží, kdy se situace opakovala, akorát zde byl rozdíl výšek asi 2000 metrů.

Další naší zastávkou je město Nagoya, ve kterém se už těšíme na sprchu a postel.