bugie.cz

Japonsko 2009 – Den pátý „More je slané. Ano.“

Navzdory tomu, že jsem nešel spát moc střízlivej (ale Sovi na tom byl o poznání hůř), vstávalo se mi docela pohodově. Po rychlé snídani jsme se rozhodovali, kam vyrazíme. Já a Sovi jsme chtěli využít možnost vykoupat se v moři, Trill a Xsoft radši vyrazili do města za zábavou.

Písečná pláž není přímo ve Fukuoce, ale na ostrůvkách ve Fukuovském zálivu. Naštěstí v hostelu na recepci měli fajn návod, jak se na ostrůvky dostat. Nejdřív autobusem a potom lodí. Čili jsme vyrazili se Sovim na autobus, dokonce jsme našli i správnou linku. Problém byl ale s výstupem. Vystoupili jsme u veeeelký lodě v přístavu. Bohužel se ukázalo, že to není přístav pro trajekty na ostrůvky ale pro lodě do Koreje a Indonésie, čemuž by odpovídala a velikost lodě, co tam parkovala. Jakmile je člověk na dohled od takový lodičky, uvědomí si, jak byl asi Titanic velkej. Určitě hodně moc. Opět jsme využili (tentokrát cíleně) informační kukaně a nechali jsme se nasměrovat na správnej dok, kterej byl prakticky za rohem.

Po nalezení správné lodičky, koupení lístku a obdivování velkého mořského akvária jsme se vydali na plavbu na ostrůvek. Ten náš byl nejvzdálenější z celé cesty, ale byl to skutečně ostrov a ne jenom pláže na pobřeží.

Vystoupili jsme z lodičky a vyrazili směr pláž. Rozhodně nebyla daleko, což se později ukázalo jako velká výhoda. Za 1200 jenů jsme si pronajali místo pod střechou (v ceně bylo i neomezeně ledového čaje, čili to tak drahý nebylo) převlíkli se do plavek a vyrazili směr moře. Ani já, ani Sovi jsme nikdy před tím u moře nebyli, čili jako první se musela otestovat základní otázka „Je mořská voda opravdu slaná?“. Odpověď byla velmi jednoduchá. Ano je, a to jako že hodně.

Trochu jsme si zablbnuli v moři a vylezli na pláž. Když je člověk celej mokrej, písek se na něj nějak zázračně lepí. Naštěstí byla na pláži i sprcha se sladkou vodou, tak jsme se odpískovali a šli si odpočinout do domku. Dali jsme si čaj a objevili něco, co jsme později nazvali japonskej guláš.

Sovi totiž nemá rád mořský potvory. Já je sice nevyhledávám, ale třeba na pizze mi nevaděj. Naše domluva s obsluhou fungovala na principu kreslení obrázků. Oni nám kreslili zvířata, ze kterejch ty jídla jsou a mi je odmítali. Pak na dotaz „Rice?“ nám nabídli curry. A bylo hodně, hodně dobrý. Hnědá omáčka, ve který skutečně to curry bylo cejtit, kousky nějakýho masa, zelenina a rýže. Moc dobrý jídlo a jenom za 500 jenů.

Najedli jsme se a šli se natáhnout na pláž. Jenom na chvilku, ale i to bylo fajn. Horkej písek je docela zajímavá látka.

Odjezd byl docela zajímavej, protože jsme ho řešili takříkajíc ad-hoc. Prostě jsme se sebrali a šli do přístavu na loď. Nemaje lístek, nevědouce, kdy loď jede. Ukázalo se, že loď jede asi za 2 minuty, čili fofrem koupit lístek a nalodit se. Za hodku jsme už byly zpátky ve Fukuoce a jeli směrem hotel.

Večer jsme sice chtěli udělat spoustu věcí, ale ani k jedné jsme se jaksi nedostali. Všichni jsme byli docela unavený a tak jenom šup do postele nabírat sílu. Zejtra jedeme na Fuji-san.